Za celou svojí dosavadní terénní praxi jsem se ještě nesetkal s kumulativním řezem. Standardním způsobem dokumentace terénního "objektu" (jakkoliv nesnáším tento termín, užiju jej) je jeho rozříznutí na 2 poloviny, v případě objektu většího rozřezání podél více pravoúhlých os. Pro jednoduchost budu uvažovat o stratigraficky jednoduchém výzkumu (vulgo "sprašoidní") a typickém "objektu" kdysi trefně označeného s notnou dávkou opovržení jako "taková ta jáma s keramikou" (tímto pozdravuji Petra Kostrhuna).
Vzhledem k povaze mé diplomové práce, ve které bych se chtěla zabývat problémem predikce cest v prostředí geografických informačních systémů (GIS), jsem si jako malé cvičení zvolila předestřít možnosti nejkratších přístupových cest ze sídlišť v okolí oppida Závist v období jeho největšího rozkvětu ve 2. a 1. století př.n.l.